Zahrada trpělivých

Lékařkou jsem již 34 let. Ošetřila jsem tisíce pacientů, poslala je na desítky tisíc vyšetření, naordinovala tunu prášků, viděla uzdravování a také umírání.

Mí milí pacienti, odhalili jste mi dvě velké pravdy:

1. že být pacientem je těžká řehole, protože "pacošství" se nikde nevyučuje, spíše naopak - totiž samo o sobě, nemoc, která nepřichází náhodně, má člověka něco naučit, a nebo odnaučit, změnit...

2. že uzdravení nebo zvládnutí stavu je na každém konkrétním samotném pacientovi, nikoliv na lékaři, ten mu s tím může jen pomoci a ukázat cestu ... 

Na druhou stranu stolu v ordinaci jsem se v životě dostala již několikrát, ale nejhustší a nejdelší pacoštství jsem si prožila letos. 

Během sedmi měsíců se mi obrátil život naruby - diagnóza karcinomu prsu (již druhého tentokrát s metastázou v uzlině) - leden, operace - únor, chemoterapie - březen až červenec, radioterapie - srpen. 

Jak se vypořádávám s dvěma velkými pacošskými pravdami povyprávím tady v Zahradě trpělivých. 

Třeba to někomu na cestě v pacoštví pomůže a uleví.