Velikonoční podmořské dobrodružství v době Ramadánu
Naše letošní podmořské dobrodružství se odehrávalo v období Velikonoc - křesťanských svátků jara a oslavy zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Z Ruzyně jsme odlétali na Velký pátek a v příručním kuférku oděném do potápěčských mimikrů jsem vezla pár čokoládových vajíček pro případné koledníky z řad kolegů potápěčů. Doufala jsem, že alespoň jeden z nich zajistí, abych v příštím roce neuschla... Buddy totiž před odjezdem avizoval, ať s žádným vyšleháním ohebnými jarními proutky na potápěčské lodi nepočítám. Jaké však bylo mé pondělně-velikonoční překvapení! Před ranním ponorem jsem za rozbřesku ve výsostných egyptských vodách dostala našleháno mezi ploutvemi propašovanou a den předem na přídi za měsíčku tajně upletenou pomlázkou. Aby se dokonala jedinečnost okamžiku, místo pentličky jsem na ni po obřadním aktu navázala svou pověstnou růžovou gumičku. Jak se později ukázalo, buddy byl jediným naloděným koledníkem, a tak svědomitě zajistil hydrataci na příští rok dalším čtyřem ženám na palubě včetně paní majitelky..... Obdržel tak s díky vajíčko "pro nejlepšího potápěče"....
Zatímco se "porcelán" bavil staročeskými zvyky, egyptská posádka je jen nevěřícně sledovala.... Je to celkem stabilní a neměnná parta pracovitých a všestranných chlapíků, většina praktikujících muslimů. Jsou na manýry výletníků z Česka docela zvyklí a snaží se přizpůsobit evropským zvyklostem, kultuře, stravě a potřebám. Výjimkou však zůstává období Ramadánu.
Ramadán je měsíc islámského lunárního kalendáře. Je tedy každý rok trochu někdy jindy (pokud na to budeme nahlížet z pohledu "našeho" gregoriánského slunečního kalendáře). Letos vyšel na období mezi 22.březnem a 20.dubnem. Měli jsme tedy jedinečnou příležitost zažít prolnutí dvou kultur, náboženských tradic a rituálů na cca 250 m² paluby lodě Martina 1.
V období měsíce Ramadán prorok Mohamed obdržel první boží zjevení Koránu. Na počest této události drží muslimové celý měsíc půst - saum. Podstatou je přiblížení k duchovní podstatě islámu. Slouží k tomu zřeknutí se některých pozemských potřeb .Od východu do západu slunce není muslimům dovoleno jíst, pít a "přiblížit se k manželce a manželovi", dále je doporučeno "vyvarovat se smyslového vzrušení a rozptýlení, hněvu, pomluv, vulgární mluvy, lží, závisti a ostatních nectností".
Všichni čekají na pohasnutí posledních paprsků zapadajícího slunce a po předepsaných modlitbách se dávají do očekávaného jídla, které zahajují moc dobrým předkrmem - datlemi v mléce. V noci až do úsvitu mohou pak několikrát jíst, pít (samozřejmě nealkoholické nápoje) a kouřit. Bujarou noc zakončí za úsvitu modlitbou a jdou do práce.
Na potápěčské lodi, kde je potřeba během dne zajistit služby partě nemuslimských potápěčů, je asi v období Ramadánu těžká služba. Zažila jsem tam Ramadán už podruhé. Myslím, že vždy všichni chápeme a bez problémů tolerujeme jinokulturní zvyklosti a přizpůsobujeme se jim bez problémů.
Je až obdivuhodné, jak s prázdným žaludkem musí kuchaři vařit vynikající jídla a 3x denně je hladovým Evropanům servírovat. Klobouk dolů před těmi, kteří po probdělé noci jsou schopni bezpečně řídit loď, obsluhovat strojovnu, dělat námořnické činnosti. Pak nádavkem 3x denně nasoukávat do neoprenů a výstroje dobrodružství lačné turisty a po ponoru unaveným pomáhat vylézat na loď.
Bez podivu jsou pak největším svátkem a všeobecně radostnou a smíchem oplývající událostí noční ponory. Odehrávají se až za tmy, po muslimské "snídani" kolem osmé večerní. Zatímco parta potápěčů jde na 4.denní ponor již výrazně opotřebená a unavená, najedení a napití čertíci, kteří celý den byli zamlklí, šetřili energii a nezahajovali ani konverzaci, se vyhrnou za zvuků arabské muziky na palubu, úsměv od ucha k uchu a při oblékání 45kg výstroje jsou schopni s vámi zatančit kolečko mezi lahvemi...
Zkrátka noční ponory jsou v době Ramadánu naplněny veselím a pozitivní energií. A tak člověku ani na mysl nepřijde, že by se měl v temnotě hlubiny něčeho obávat....