Nahlédnutí třetí - síla
"No, to by ti ještě scházelo do sbírky zážitků, kdyby tě uštknula zmije", reflektoval buddy mé dramatické vyprávění, jak jsem na pasece málem sáhla na jedovatého hada, když jsem si chtěla utrhnout širokodaleko jedinou zralou ostružinu. Stalo se to pár dní poté, co jsem v krátkém časovém úseku přicházela s trochu děsivými diagnózami a klíštětem v oku... Později jsem pochopila nutnost a význam tohoto veskrze milého a klidného setkání (teda po úvodním upozorňujícím hadím zasyčení). Černá šťavnatá ostružina byla jen vějička, abych se pozdravila tváří v tvář s tvorem, jehož pradávná symbolika hluboce rezonuje s mým vnitřním světem, životním nastavením a cestou, po které jsem se v roce 1966 vydala. Od pozdravení se s živým plazem, který se po zapózování před mým objektivem ztratil za tichého šustění lupení, nemohu najít svůj prsten ve formě obtočeného hada, který jsem nosila jako podpůrný symbol síly a energie. Někam jsem ho založila? Nebo se přeměnil v živou bytost, aby mi připomněla, že sílu a energii k životu a uzdravení máme každý sám v sobě, že je nevyčerpatelná a účinná? Abych si opět uvědomila, že jí nezískáme zvenčí, ani z kovu na svém prstě, ani z druhé živé bytosti - ať už se jedná o člověka, zvíře nebo rostlinu?
Hadi mají špatné reklamní oddělení. Nejspíše od dob vyhnání Evy a Adama z ráje, když jim jeden takový beznohý filuta nabídl jablko ze stromu poznání. Eva byla normální zvědavá ženská, kousla si, a od té doby jsou tito tvorové v našich křesťanských tradicích považováni za úlisné, podvodné, zlé zrozence pekla.... Ale jakmile vytáhneme nos nad okraj biblického obzoru, uvidíme pravý opak. V ostatních koutech světa, v ostatních náboženstvích a kulturách jsou hadi uctíváni a žádáni.
Pravda je, že nejsou na pohled sympatičtí, vypadají slizce a na rozdíl od roztomilých chlupatých zvířátek má málokdo touhu si je hladit. I já patřím k lidem, kteří se s plazy nemazlí. Mám z těchto živočichů respekt. Ne, není to strach, protože ten je paralyzující, destruktivní. Naopak respekt produkuje zisk. Respektující strany vyrovnávají své síly. Získávají jedna od druhé.
Má životní cesta se propojila s hadem ve chvíli, kdy jsem se rozhodla studovat medicínu. Všichni znají symbol řeckého boha léčitelství Asklépia - hůl obtočenou hadem směřujícím hlavou nahoru ke zdraví....
Na své současné cestě k vlastnímu zdraví si uvědomuji, jak moc mě má profese lékaře ovlivnila a ovlivňuje stále. Děkuji za to, že téměř celoživotní dennodenní setkávání se s nemocnými a uzdravujícími se lidmi, trpícími oběťmi, ale i těmi, co to nevzdávají, umírajícími v pokoji a smíření a těmi, co odcházejí z tohoto světa těžce a ve zlobě na všechny a na sebe...... se všemi možnými situacemi, které se týkají života a smrti, zdraví a nemoci..... mě odhalilo zákonitosti, které se v učebnici nepíší. Pacienti jsou v tomto nejlepší učitelé ... uzdraví se ten, kdo chce být zdráv, ne ten, kdo se chce jen léčit a svou nemoc používá jako zbraň, zdroj obživy, zdroj peněz, zdroj moci.... Stáří není nemoc a není ošklivé, stejně tak smrt. Stáří je období života a smrt je plnohodnotná a srovnatelná událost jako narození. Nemoc je upozornění, že je něco v nepořádku s přirozeným během života.... Klidnou pokojnou smrt má ten, kdo přijme život ve všech jeho aspektech.
Na rozdíl od mnoha mých kolegů, jsem se dívala opakovaně na tento svět boha Aesklépiona z pohledu nemocničního lůžka jako pacient. Prodělala jsem již 7 operačních zákroků v celkové anestézii, dvakrát vážnou kovidovou infekci a prošla si několika nepříjemnými vyšetřeními. Zatím se všechno dalo dobře zvládnout. Vždy když sedím v čekárně mezi ostatními pacienty, defilují mi před očima ty další tisíce, které jsem ošetřovala a léčila a kteří dokázali přežít a dostat se z mnohem větších "sraček", než mám nyní já. Vzpomínám si na pár opravdu hrdinných pacientů, kteří díky souhře vnější kvalitní péči a vnitřní síle a vůli žít, přežili svou vlastní smrt a dosáhli plného zdraví. Ti jsou mými vzory, když to dokázali oni, proč ne já?
Na druhou stranu mám za vzor i pacienty, kteří poznali, že jsou na konci svého života, přijali jeho konečnost, odmítli bojovat a za každou cenu se nechat léčit a v klidu a smířeni zemřeli. Nebát se smrti jako nevyhnutelné součásti života a přijmout ji, když přirozeně přichází, je také umění a moudrost. Nakonec i moje maminka, která ze smrti měla panický strach, zemřela smířená a klidná... Ale tam, na druhý břeh, se po jejich příkladu ještě opravdu nechystám, přestože věřím, že člověk přichází na tento svět opakovaně, aby zde něco vykonal a naučil se, čemu se má naučit.... A tímto se dostávám k další mé blízké symbolice hada - nesmrtelnost, znovuzrození, neustálé obnovování života....
Hadi jsou spojováni s vodou a zemí. Dvěma atributy života, symboly tvůrčí životní síly a plození. To jsem celá já...už jako malá, jsem pořád něco vymýšlela, vyráběla, malovala, psala..... Pamatuji si svou vášeň ve vyrábění všelijakých tašek, kabelčiček, nesesérků a peněženek... Když jsem před nedávnem vyklízela byt po mamince, našla jsem tam nejen tyto památeční výrobky, ale imnohé jiné a také vzpomínku, jak mě maminka častovala slovy "taštičková královna". Potřeba tvorby čehokoliv ze mne, rukama či mozkem nebo obojím dohromady mě zůstala doposud. Tento blog je ostatně jasným důkazem...
Plodit a tvořit ze Země, předávat a udržovat život je hluboký ženský princip, který má v sobě každá žena. Jen je dnes mnoho žen nešťastných, neboť své ženství nedokáží uchopit, nenachází v sobě jeho podstatu a orientují se na jeho zevní atributy. Měla jsem to štěstí, díky všelikým peripetiím života - krásným i těm méně (ale za všechny jsem nesmírně vděčná), že jsem ve svém nitru ženství našla a hluboce ho tam zakořenila. Nemám problém se stárnutím, vráskami, povislými ňadry (ostatně nyní bude i jednoho o kus méně...), kily navíc.... Tam krása ženy nesahá... Uspokojuje mě spokojenost lidí, které mám ráda, a radost, kterou jim způsobuji svými výtvory, třebaže je to "jen" svíčková s domácím knedlíkem... Uspokojuje mě vědomí, že svou prostou existencí, zklidňuji lidi kolem sebe, aby cítili bezpečí a mohli se věnovat svým vlastním životům, své tvorbě, práci a radostem. Vím, že operací získám zdraví, další radostná léta a nic neztratím na kráse ženy.
Od dětství mám v sobě zakořeněný smysl pro spravedlnost a potřebu zastat se lidí v situacích nespravedlnosti, ochránit je svým tělem i za cenu vlastního ohrožení. Však ne nadarmo mi maminka trochu pejorativně říkala, že budu obhájce chudejch... Umím pěkně zasyčet.... A tak symbolika hada (nejčastěji kobry) jako ochránce, který se postaví, rozprostře své tělo ve štít, syčí a plive jed .... mi je tak trochu vlastní... Ale popravdě - lépe mi to jde za někoho jiného - rodinu, přátele, pacienty....., než abych tak ochraňovala sama sebe....
Za své zájmy bojovat syčením a jedy neumím. Když něco chci, jdu za tím s neochvějnou vůlí, asertivitou a (ne)trpělivostí.... trochu jako chlap.... Je ve mne stejná dualita jako v symbolice hada... A význam hada je právě v této fantastické dualitě, v harmonii ženského a mužského principu. V každém z nás je obojí a je prima uvědomit si, co právě vede naše kroky po této nádherné cestě životem...
Posledním symbolem hada je moudrost. Nepovažuji se ještě za moudrou, na to je čas.... nechávám si to jako cíl, až budu sedět jako stoletá stařena v houpacím křesle, pletený šál kolem bolavých ramen, kožešinové teplé papuče na nohou. Kolem mě budou sedět pravnoučata a já jim budu vyprávět, jak jsem v tom roce 2023 šla na tu .... hm... teď jsem to zapomnělá, Toníčku, kolikátou vlastně jsem to šla opejačiííí ... nebo to nebylo na opejači? a možná to nebyl ani jok 2023.... Toníček ani vnímat nebude, co ta babka povídá, bude se někde virtuálně prohánět po vzdálených galaxiích a přemýšlet, jak s nějakou fešnou mimozemšťankou navázat telepatický kontakt.....
Jó, jó život prostě nelze zastavit.....