Nahlédnutí první - elektronika

Mám velmi, velmi chytrý telefon,  takže mi každé pondělí v 9 hodin hlásí, kolik hodin jsem do něj v předcházejícím týdnu čuměla.... No potěš, většinou několik hodin (!) denně. Můj pracovní počítač ani ten druhý, na kterém píši tyto řádky, mě takto nebuzerují. Jsou ke mně laskavější a nejspíš mi nechtějí dělat ještě větší vrásky, protože koukáním na jejich displeje věnuji další a další hodiny svého života. Moje práce se neobejde bez jednoho noťasu a bez druhého zas to soukromí - vždyť člověk bez mailu a aplikací do všeho možného ani neexistuje.... Odměnou za neustálou elektronickou komunikaci mu je pocit, že vlastní celý svět - MojeO2, MůjČEZ, MojeVZP, MojePP, MůjKaufland, MůjAlbert, MojeBanka...ta a ta, MojeGenerali, MojeKooperativa, MojeČSSZ..... Bohužel jde jen o pocit, neboť realita po zaplacení a zkontrolování všech faktur je v prázdné virtuální peněžence a v unavených a vyschlých očích.... 

Nu a po maratónu "životně" důležitých internetových interakcí se "za odměnu"  přesouvám do modu surfování po internetu a facebooku a klikám a klikám...přitom vůbec nemrkám kvůli zaujatosti tím co vidím... a najednou zpozoruju, že třičtvrtě hodiny svého vzácného času koukám na úplně cizí mimina, jak si rozmazávají jídlo po obličeji (jóóó je to roztomilé, kurňa, právě proto!!!), jak sloni dělají psí kusy (a to je fakt prča...) nebo přijímám množství negativních zpráv ze světa či z naší středoevropské louže, protože ty pozitivní pro nikoho nejsou v tomto pokrouceném světě přitažlivé, podobní očněvyschlí klikači by na ně neklikli a tím pádem by pisatel nevydělal manymany.... 

Že s nemrkáním a přijímáním blbostí do svého už tak přetíženého mozku musí být konec, jsem se rozhodla ve chvíli, kdy jsem na svátek upálení Jana Husa zažívala v 10 večer na očním v Liberci pocit, že na té hranici jsem já a ne on.... 

Vyndávání klíštěte ze sliznice levého oka z pod řas se ujal službu konající lékař MUDr.Tomáš Josefík - sympaťák a fešák, ale hlavně empatický kolega. Asi 10 minut zápasil pod mikroskopem s "tou hnusnou sviní", jak v zápalu boje našeho už společného  nepřítele nazýval. Těmito bojovými pokřiky se snažil podporovat mou výdrž a statečnost - držet hlavu na špalku oftalmologického mikroskopu...., neškubat se a nefňukat. 

Po nekonečném a bolestiplném zápolení člověka s přírodou jsme s doktorem a s velkým ufffff vyšli jako vítězi nad čtyřmilimetrovým hmyzem... 

A teď ! Je normální, aby se klíště přichytilo na spodní stranu víčka pod řasy? A jak to, že jsem necítila, jak mi do oka leze? 

Pan doktor říkal, že na víčku klíšťata vídá, ale seshora. Ten můj případ  "hnusný svině" ještě neviděl... A prý se přichytila nejspíš ve spánku.

Jenže já ho tam celý den od spaní až do večera stoprocentně neměla. Hnusná svině mě určitě nepozorovaně vnikla pod řasy ve chvíli, kdy jsem zaujatě čuměla do mobilu a mrkla jednou za minutu.... To je velmi, velmi, velmi dlouhá doba...vysušuje se oko, nevyživuje se rohovka a klíšťata se stihnou zakousnout....

Tak schválně....kolikrát jste mrkli, než jste si přečetli tento článek až sem? 

Kromě vylepšení zraku a výživy mých kukadel si od omezení času tráveného u elektroniky slibuji výrazné snížení produkce stresových hormonů svými nadledvinkami....Už nějakou dobu nečtu a ani v televizi nesleduju zprávy. Nemohou mě tedy zasáhnout dohady, zda bude nebo nebude 3.světová, zda nám v brzké době nad hlavou prolétne jaderná puma a staneme se během vteřiny radioaktivním obláčkem nebo, zda mi bude příští týden stačit výdělek odborného lékaře, abych koupila suroviny na nedělní oběd....  Stejně tak se nenechávám týrat pohledem na štíhlé nožky Agáty Hanychové protože ty moje zkrátka narostly tak jak narostly a nic, vůbec nic s tím neudělám. Celý život mě dostávají bezpečně z místa na místo a jsem jim za to vděčná... a nebudu jim na stará kolena zazlívat, že mi nekončí až pod paždí...  

Nyní však rozšiřuji embargo i na zábavná videjka a různé články, sdělení, reely která dokážu sledovat po desítkách, nemrkat a zjišťovat, že půl hodiny je v nenávratnu... Je to sice zábavné, někdy i poučné. Jenže tolik informací, které nepotřebujeme nutně k životu, pouze zatěžují mozek a nervový systém... 

Abych však učinila zadost své čtenářské vášni, lásce k historii, nacházení souvislostí.... dala jsem se na audio.... "Čtu" v autě, "čtu" při úklidu, "čtu" při mytí nádobí, při hrabání trávy.... ať už klasické knihy namluvené herci, tak různé podcasty, youtube rozhovory atd.  

 JEJDA, UŽ MUSÍM KONČIT.... ZAKLAPNOUT POČÍTAČ A JÍT SPÁT ..... a do spánku, jedné z nejdůležitějších  činností na mé cestě ke zdraví, budete moci nahlédnout zase příště..... 

Dobrou noc.....