Nahlédnutí druhé - tělo a duše
Předevčírem jsem se dozvěděla, že mám rakovinu prsu. To vypadá jako blbá zpráva, že?.... zvlášť, když to lékař sděluje na férovku během 5-ti minut po telefonu. Jenže jsem to tak chtěla a naprosto mi to vyhovělo. Zpráva mě nepřekvapila. Když jsem položila sluchátko začala jsem se smát - představila jsem si totiž toho režiséra našich životů tam nahoře, jak mě pozoruje a pobaveně povídá: "Cos čekala, zahradnice mnoha možností, že na své cestě ke zdraví pofrčíš na kole mezi zelenými stromy a sluncem ozářenými loukami? Ne, ne, takto to nefunguje... musíme přitvrdit, aby byl ten Tvůj výlet úspěšný.... " A prstem ukáže někam mezi holé skály a nepřístupné pustiny.... Jenže pan režisér se zmýlil. Já už jsem na nehostinné a, zdálo by se, neprůchodné stezce byla a zdolala jí... Startovací čára na cestě ke zdraví totiž nikdy není na světle, nikdy není na přehledném místě. Je ukrytá v hlubinách našeho nitra, v naší duši.
Tělo je dokonalý, naprosto geniálně vymyšlené obydlí pro duši... Jenže se občas porouchá, a když moc, tak zemře. Žádná nemoc však nepřichází jen tak... ani zlomená noha, natož (buďme konkrétní) mé autoimunitní onemocnění a rakovina, přestože spojení těchto chorob je vzácné...
Přirovnejme nemoci ke korunovačním klenotům. Abychom se k nim dostali, musí dveře odemknout tři klíčníci najednou - jeden se jmenuje Dědičnost, druhý Zevní prostředí (ten má mnoho tváří - třeba Jídlo, Pití, Cigarety, Alkohol, Drogy, Smog, Elektronika, Židle, Auto.....a řada dalších) a třetí Vnitřní svět - mnohapatrová budova, ve které se vyznáme (a nebo bloudíme) jen my sami. Výtahem jezdíme do patra Mysl a jindy do patra Emoce, pak navštívíme velmi důležitou terasu Hormonální regulace. Čím se ocitáme v domě níže můžeme potkat Pudy, Motivace, až do sklepa se bojíme, abychom tam neobjevili Zlobu, Vztek, Smutek a Smrt. Dostat se na střechu proskleným tunelem Svědomí, kde je světlo a slunce - k Duši - už nemáme kvůli tomu věčnému pendlování mezi patry čas... A co na střeše, je to moc vysoko, tak pozor, abychom náhodou nespadli - do sklepa....
Pokud je jen jeden nebo dva klíčníci, k nemoci se člověk nedostane... My lidé jsme však tak vynalézaví a bystří, že je vždycky seženeme do kupy a onemocníme. A mně se to podařilo hned dvakrát. Je tedy fakt, že jsem v obou případech měla mocného pomocníka z řad tváří klíčníka Zevní prostředí - covid 19.
Na karcinom prsu mého rozsahu - tedy opravdu drobný a sotva viditelný na rentgenu, jsem si prý založila před 2-2,5 roky.... Přesně v této době se Dědičnost (má babička zemřela na toto onemocnění), Zevní prostředí (covidová pandemie a onemocnění těžkou oboustrannou pneumonií) sešla s mým Vnitřním světem - těžký dlouhodobý stres, nespavost, řešení problémů na všech úrovních, úzkosti, oslabená imunita a obranyschopnost.....- a zahájili tvorbu nádorových buněk...
Nu, zákeřná ofenzíva z týlu, neboť jsem v té době bojovala o dech a tím o život. Tehdy jsem se vyčerpaná a na dně psychicky i fyzicky postavila na startovní čáru cesty ke zdraví. Kdesi v temných hlubinách svého nitra jsem pocítila silnou touhu žít a být zdravá, schopná se potápět a tančit.
Klíčníci si mnuli ruce - věděli už, co zaseli..... a jen čekali, čekali, čekali... život není jednoduchý... Letos na jaře si u mě vystrojili abiturientský večírek a pozvali nového spolužáka: Dědičnost autoimunitního onemocnění..(maminka a její bratr).... klíčník Zevní prostředí přijel opět na kovidovém koníku a ten můj nejmilejší chronicky přetížený Vnitřní svět podlehl nátlaku silnějších kolegů. Výsledkem byl knockout na mou štítnou žlázu....
Současná klasická medicína umí tělo opravit, aby bylo schopné dýchat, srdce tlouklo a my žili. Funkce štítné žlázy je nyní podpořena substitucí hormonů a nádor bude vyoperován. Tělo bude alespoň na chvíli zase fungovat a nezahyne... Ale zdravá tím ještě nebudu. Dostanu ale důležitý čas ! Čas na druhou šanci, šanci na opravdové uzdravení.... Je to už jen na mně samotné, zda tuto šanci využiju...
Naštěstí mě diagnóza rakoviny nezastihla v samouzdravovacích nedbalkách. Už jsem pár týdnů, možná měsíců....na cestě ke zdraví.
Klíčníka Dědičnost neovlivníme. Ten buď je nebo není... Klíčníka Zevní prostředí můžeme zkrotit jen částečně - třeba tím, co si strkáme do pusy, nebo kde se nacházíme..., ale Vnitřní svět je jen a jen naše území a náš business.
Tak AVANTI, moji milí voyeři, už jsme se příliš zdrželi na zastávce Rakovina, frčíme dál po cestě ke zdraví... Směr se totiž podle nemoci neřídí......