Jak voní duše

Než budeme čuchat k duši, povíme si něco o čichu. Již naši vývojoví živočišní předkové používali čich k orientaci, k ochraně, k rozmnožování, zkrátka k přežití....Čich je evolučně nejstarší smyslový orgán a jeho centrum se nachází ve vývojově nejstarších částech mozku. A je úzce spojený s chutí.... Oba smysly zaznamenávají stejné molekuly. Chuť je kontaktní a zjistí tyto částečky až rozpuštěné ve vodě v ústech, kdežto čich detekuje na distanc mnohonásobně méně molekul.... Například je schopen zaznamenat molekuly kouře dřív, než zrak uvidí kouř a sluch uslyší praskání ohně....

Novorozeně po čichu (a chuti) pozná svou maminku, protože je to pro něj životně důležitý tvor - zdroj potravy, ochrany, péče. Bez ní by miminko nepřežilo... příroda to prostě uměla dobře zařídit... Tento jedinečný vjem - vůně matky, její duše 😊- zůstává po celý život uložena v hlubokých strukturách mozku a aniž bychom si to uvědomovali, doprovází nás po celý život...

A nejen vůně maminky, ale mnoho dalších čichových vjemů ovlivňuje náš další život...

Všechno, co zaznamenává náš nos nejsou jen libé vůně. Příroda je velmi kreativní a obdařila nás čichem právě proto, abychom včas rozeznali zkažené jídlo, exkrementy, hnilobu. Zkrátka SMRDÍ vše, co by nám po vložení do úst ( a teprve tam chuťovými pohárky detekováno) mohlo uškodit.... Takže nejenže díky čichu nevezmeme ty hnusoty do pusy, ale i jen myšlenka na to, nám obrací žaludek naruby ...co kdyby náhodou - blé....  

To naopak vůně linoucí se z bytu, kde se v troubě peče svíčková k nedělnímu obědu, většině z nás už tak rozparádí trávicí soustavu, že než odemkneme dveře, už sliníme jako Pavlovovi psi. Ale na tom není tak nic moc zvláštního a objevného, že? O jídle to ví každý... I když! Už slyším ty šťouraly- A co takový Camambert? Smrdí jak psí kšíry a přitom si na něm tak pochutnáváme! A na to já odpovídám- Milý pane šťourale, kdybyste byl člověk z pralesa spoléhající se jen na své smysly,  nikdy neslyšel o sladké Francii rodišti těch nejsmrdutějších a nejbáječnějších sýrů a předložili před vás tuto zapáchající delikatesu, nikdy byste se jí nedotkl a nedal do úst... Udělal byste to až poté, kdyby vás francouzská komtesa vyšplouchala ve vonných koupelích a pak před vás postavila pohár vína, pečené křepelky a jako dezért zmíněný zrající sýr, který by sama požívala s blažeností v krásné tváři a nepadla mrtva dávíce jedovaté šťávy.... 

Rozvoj myšlení, analýza zkušeností a používání poznatků k dalšímu životu dělá člověka člověkem a tvoří civilizaci.... Jenže tady platí - dobrý sluha, špatný pán.

Už se totiž například méně ví, že čich je jedním z nejdůležitějších pomocníků k výběru správného partnera. Jojo, děvčata nestyďte se a pořádně si toho svého očuchejte, než s ním počnete potomka. Voní vám? Dřív než ho protáhnete koupelí s voňavými esencemi jako ta francouzská milovnice zrajících sýrů a frajerů z pralesa?  A abych byla gender korektní....to samé platí naopak...žena musí muži vonět a tím nemyslím Chanelem No5. 

 A tady přichází zrada, vážení. Látky, které způsobují přitažlivost vhodných jedinců, jejichž cílem je páření a "tvorba" zdravého životaschopného potomstva, se ve zvířecí říši nazývají feromony. V každé učebnici zoologie či v přírodopisném filmu se o nich dozvíte spoustu zajímavých informací včetně "zázraků" díky nimž, to v té přírodě dokonale funguje... a hezky se množí... 

My lidé jsme si to pěkně zkomplikovali... přestože jsme z biologického hlediska tvorové ovlivňovaní stejnými přírodními zákony jako zbytek planety, my, páni tvorstva, to přece nepřiznáme, popřípadě na to nebudeme hledět a uděláme si to po svém...  Výběr partnerů je ovlivňován zcela jinými parametry než přirozeně zjištěnou biologickou shodou... Jedním z velkých průšvihů lidstva je hormonální antikoncepce.  Ta naprosto otupuje přirozené "čichací" umění ženy najít toho správného otce svých budoucích dětí... ( O dalších ekologických důsledcích vylučování hormonů do odpadních vod ani nemluvě nebo možná mluvě, ale v jiném článku)...   A důsledek? Neplodnost, rozvodovost, nespokojenost, deprese.... 

Vždy vše začíná u jedince.... Začněme tedy každý nejdříve u sebe... 

Zkuste se zamyslet, jaká vůně vás ovlivnila jako děti... nebo i v nedávné minulosti...co vám přináší .... co cítíte v duši, když tu vůni zaznamenáte ...co za vzpomínky... ne nemyslím jen ty hezké, mohou být i nepříjemné či špatné... obojí může být klíč, kterým odemknete dvířka k řešení svých problémů, zdravotních potíží či naopak k pocitům štěstí a bezpečí...

Dlouho již zkoumám "své" vůně... všeobecně k nim patří vůně květin, vůně lesa a hlavně dřeva... a nejvíc mě ovlivňuje vůně levandule a borovicové pryskyřice.... 

Unáší mě to do světa, o kterém napíšu třeba příště....

Přírodě zdar a čichu obzvláště !

Kvízová otázka: Na obrázku jsou květy keře, které nádherně a omamně voní hlavně v teplém podvečeru..... jak se jmenuje?